Ves Hlinice se poprvé připomíná roku 1387, kdy je zde uváděn Zdenko. Roku 1400 náležela Albertovi z Těchobuze. Roku 1442 se uvádí Petřík z Hlinice, který si kupuje dům na táborském předměstí za 7 kop grošů. Ten je již jmenován mezi plenícími Tábory. Roku 1545 držel ves Prokop Hýlovec z Polkovic, ale již následujícího roku byla v držení rodu Sádlů z Vražného. Jan Sádlo byl stoupencem hnutí Mikulášenců. Též se zúčastnil odboje českých stavů proti Habsburkům. Po jeho smrti (1619) byl majetek zkonfiskován a patřil Královské komoře. Od ní koupil Hlinici Jozue Kořenský z Terešova, císařský rada a zemský soudce. Hlinice byla připojena k jeho statku Meziříčí.

Soupis poddaných dle víry z roku 1651 zde uvádí jen 7 obyvatel nad 11 let:

	sedlák Vavřinec (25 let, nekatolík) s dvěma dcerami,
	sedlák Pavel Prchlík (25 let, katolík) s manželkou Markytou a dva podruzi.

Roku 1689 přikoupil Ferdinand Filip z Ladronu Hlinici ke svému statku Červené Záhoří. Revizitace berní ruly z roku 1674 ještě uvádí pusté grunty, ale ves již byla postupně osidlována. Je zde jmenován mj. Jakub Krejsa, kovář a dále obydlí pro myslivce a hospoda

Berní fasse z roku 1713, kdy byl majitelem Hlinice hrabě Deym, vykazuje u dominikálního dvora v Hlinici 111 strychů špatných polí a ve vsi tyto usedlosti:

	Tomáš Krejčí,
	ovčín,
	Pavel Šanda,
	chalupa Jiřího Valicha,
	Ondřej
	myslivec Jan Dvořák
	Václav Rybnikář
	kovář Jan Krejsa
	Josef Čáp
	Adam Janáček
	Jan Pokorný
	hospoda, na níž šenkoval Matěj Hesoun.

Roku 1771 vypukl v kraji hrozný hladomor (byl všude v Čechách). Lidé umírali i na polích, hlinečtí se vypravovali do Tábora a se sepjatýma rukama prosili měšťany, aby jim podali alespoň kousek chleba. Krutý mor trval i roku 1772, kdy se v některých vesnicích okolo Tábora pochovávalo i 15-18 lidí denně.

Roku 1775 císař Josef II. vydal robotní patent, jímž trpícímu obyvatelstvu zmírnil robotní povinnosti. Z robotního soupisu se dočítáme i jména hlineckých sedláků a jejich povinnosti:

	čp. 1    Jakub Voleman
	čp. 3    Václav Studenovský
	čp. 5    Josef Bílej
	čp. 6    Mates Sviták
	čp. 7    Jan Brill
	čp. 9    Václav Mašek
	čp. 11    Josef Dřevo
	čp. 13    Jan Macháček
	čp. 14    Kašpar Holej

Sedláci na čp. 3 a 7 vykonávali 2 dny týdně ruční letní robotu, ostatní sedláci jen den a půl.

Číslo popisné 2 byla pastouška, čp. 8 byl panský dvůr, čp. 10 byla hospoda a čp. 12 byla myslivna. Číslo 17 byla panská židovna, kde se roku 1791 zakoupil Jakub Arnsteiner.

Roku 1837 byla v Hlinici zřízena škola. Umístěna byla v pastoušce v čp.2, která byla nákladem 120 zlatých upravena pro učebnu a byt učitelského pomocníka. Vrchnost poskytovalaobci k vytápění školy 4 sáhy dříví. Pro neustálé spory s učiteli byla škola zrušena a roku 1854 byla Hlinice přiškolena k měšicům.

Farností náležela Hlinice vždy do Chotovin. Popis diecéze z roku 1862 uvádí v Hlinici (psána Hlinec) 35 domů se 182 katolíky a 2 židy. Stranou byla jednota "U Kimlů", myslivna a dvůr.

Roku 1905 byla Hlinice součástí katastrální osady Čekanice. Bylo zde 37 domů s242 českými obyvateli. Osada měla toho roku tyto části: Na Boubíně, Dvorec, Hlinice a na Kimlu.

Použito:

	Profous - Místní jména
	Cikhart: Osada chotovinská
	Trajer: Popis diecéze 1862
	SOA Jindřichův Hradec: pozemková kniha Hlinice z let 1787-1850.